It's always tea time somewhere in the world...


V plánu k zveřejnění: Správná příprava anglického čaje; Bostonské pití čaje;
Recenze: Boneshaker; Na TT Klubu snílků: Vražda. Smrt. Zabití.

Co stojí za to si přečíst? Rubrika Steampunk a Čajový záznamník

Mezi čaji #002: Čaj Teplice - Orientee Club: shisha lounge

5. listopadu 2014 v 23:21 | Kapitánka Nemo |  Čajový záznamník
"Včera jsme byli v té nové čajovně, co se otevřela v Krupský"
"Počkat. Ona je v Teplicích nějaká nová ČAJOVNA?"

Zjištění o tom, že se někdy v mém okolí otevřela nová čajovna, a já o tom nevím, mě docela rozhodilo. Ale hned v následujicím okamžiku přišla myšlenka: Musím tam zajít a podat report.
A tak jsem sbalila kamarády a jednoho pěkného večera (půl desáté) jsme vyrazili do Orientee Clubu.

I. Základní info

Nic moc fotka kradená z FB (odkaz výše..),
ale vzhledem k neschopnosti pořídit vlastní bych se asi neměla stěžovat..

II. Čajovna

  • 2 místnosti (možná víc, ale já jsem zaznamenala jen tyto dvě)
  • 1. - zařízená podobně jako v jiných čajovnách - v orientálním stylu. Velké pódium, několik křesel, šachový stolek. A neskutečně útulná. Hromada polštářů (přímo vybízí k bitvě), "baldachýn" (říká se tomu tak, že jo?) nad pódiem (hmm.. tyhle věci dobře hořej..), tlumené osvětlení (romantická atmoška :3), vonné tyčinky. A možnost pouštění vlastní hudby. Je tu nějaké chytré zařízení, na které se připojíte pomoci Bluetooth a můžete pouštět vlastní playlisty.. Zajímavé, originální. Jednoduše skvělé.
  • 2. - již méně čajovnická, spíše klubová; hodně prosvětlená, krásné ozdobné stolky a židle, při prvním pohledu vás napadne, že jste se ocitli v nějakém luxusním podniku pro gentelmany 19. století. (při druhém, že se nacházíte v mafiánském sídle.... :D) Do starožitné atmosféry vnáší kousek moderní doby promítací plátno a televize s xboxem. Všechno zařízeno vkusně a rozhodně nepůsobí přehnaně.. kýčovitě.
 

Jak se (ne)žije a co se (ne)dělá

31. srpna 2014 v 23:51 | Kapitánka Nemo |  Kapitánka Nemo
Již dlouho (2 měsíce) jsem o sobě nepodávala žádné zprávy. Co za to může? Relaxace, rehabilitace, hibernace, estivace. Aneb letní spánek. Aneb když bytost prostě sedí celý den (od dvou odpoledne do dvou-čtyř ráno) u počítače a hraje. LoLko, WoWko, Skyrim. Pak jede na tábor. Přijede z tábora a zase sedí u compu. A zase paří. A pak jede na nějakou akci, přijede a zase hraje.
(Povšimte se prosím toho kentaura... Snažil se vyplazit na střechu... Šlo mu to překvapivě dobře.)

Španělské snapování I.

27. června 2014 v 18:49 | Kapitánka Nemo |  Lodní deník
Zdravíčko! Obvykle začínám nějaké reporty z cest psanými články, ale tahle španělská dovolená bude zřejmě výjimkou, jelikož začnu fotkami, které jsem posílala svým kamarádům a známým pomoci poslední dobou velice populární aplikace pro mobily - Snapchat. Co je to Snapchat a jak to funguje? (tady odkaz na oficiální web) Snapchat je jednoduchá aplikace, která umožnuje posílat fotky a videa. Můžete k nim přidat komentář(,) a / nebo na ně něco nakreslit / přikreslit. Skvělé je, že můžete nastavit čas, po který se adresátu fotografie zobrazí (maximální je 10s). A ještě lepší je funkce, která neumožňuje fotografie ukládat, a pokud ji nascreenuješ, tak se to odesílatel obratem dozví. Právě tato funkce je asi zdrojem té popularity. Umožňuje uživatelům posílat fotky s přiblbými xichty, které budou zhlédnuty a nemohou být následně nikterak zneužité.
Takže tady první díl a první várka takových snapů. Ještě dodám, že kdybyste chtěli dostávat moje snapy z cest přímo do svého telefonu, tak si mě přidejte ^^ [kapitankanemo]
 


Bitva pěti armád 2014

3. června 2014 v 0:24 | Kapitánka Nemo |  Akce
Když už žádná kvalitní recenze ani jakýkoliv jiný článek, tak alespoň nějaký ten střípek z mého nudného života.. Tentokrát doprovázen kradenými fotografiemi :D
(P.S. je to vyčerpávající a jako vždy plné poznámek, které docela odbočují a celkově ruší...)
(P.P.S. jedná se o pocity Nebojovýho ;))


Byla pěkná nedělní noc, sluníčko nesvítilo, ptáčci nezpívali a Kapitánka Nemo, jako ostatně skoro každý večer, seděla u compu a hrála LoLko. U toho měla zapnutý Skype, a když se její kamarádi zrovna nestěžovali ("U koho se zase vysává?! Ljuuuboooo!! Je půl druhé ráno! Kdo sakra vysává v půl druhé ráno?!" "Komu to zase tak šumí???" "Kdo tam má tu ozvěnu?"), povídali se spolu o nadcházejících dobrodružstvích. Plánovala se výprava na Bitvu pěti armád. A zjišťovalo se, že celé Prokleté bratrstvo se vykašlalo na původní plán jít za skřety, a že vlastně už nikdo na to B5A jet ani nechce. Kromě dvou lidí. A tak byla nečekaně pozvána i kapitánka a jeden z výše zmíňovaných kamarádů (autor prvního citátu >.>, dále se objevuje jako X.). A tak to malé společenstvo naplánovalo cestu a o 5 dnů později vyrazilo do Doksů (s dvouhodinovým zpožděním).
Řeknu vám, že všechno začínalo perfektně. Trochu jako ve francouzské komedii. Přijeli jsme na benzínku. Špatnou stranou. Tak jsme vyjeli a znovu zajeli. A 10 minut se snažili otevřít nádrž :D Až jsme museli oslovit pána z vedlejšího auta, aby nám s tím pomohl :D Další cesta (pominu-li 2 zastávky u kamarádů doma) proběhla bez problémů, při výjezdu z Ústí začalo pršet a liják skončil chvíli po tom, co jsme postavili stan (jak obvykle..)... Večer jsme s medovinou šli se k někomu (jako vždy, s prominutím) přisrat k ohni, jelikož vlastní jsme samozřejmě v tom dešti (který se opět spustil) rozdělávat nechtěli.
Takhle to vypadalo povětšinou :D Já na pozadí a kamarád vedle mě vpravo, hledáme šípy. :D

Sobota probíhala válečně :D Přemýšleli jsme, co je vlastně naším cílem, když jsme ti nebojoví.. Pár věcí nás napadlo.. Nejdříve jsme se snažili uplatnit jako živí štíty. A překvapivě to fungovalo! :D Lučišník, kterého jsme chránili, stihl střelit pár šípů! :D (Neumřel, pochcípali protivníci). Sranda byla, když jeden elfík do nás odmítal střílet, říkal, ať se klidíme, co že to vůbec na poli boje děláme, a že nás to bude bolet :D Nakonec to bolelo jeho :( :D (Lučišník za našimí zády ho nemilosrdně zastřelil).
Zajímavé bylo, že ani skřeti, ani elfové, ani horalové nebo trpaslíci po nás nestříleli.. Pouze lidé. Vlastní. (Jak smutné..)
Po chvíli jsme však přišli na to, že práce živých štítů je vlastně nudná a skoro bezvýznamná. Sice dává lučišníkovi 4 životy navíc (každý z nás měl jeden život), ale značně omezuje a nás nudí. Proto jsme se vydali hledat jinou práci. Rozdělili jsme se a já, X. a S. jsme šli hlídat náš "plůtek". (Jednalo se o bitvu všech proti všem, kde bylo cílem postavit oplocení dříve jak jiní národy... Jeden národ mohl klidně ukrást oplocení z báze druhého národu). Nevím, čím to vedení myslelo, ale nechat nebojový něco hlídat? :D Přišel jeden trpaslík, my začali rp hrát, jak se bojíme. On se zeptal: Můžu vás zabít? Tak jsme kývli, on se nás dotkl mečem a bylo po nás :D A plůtek měli trpaslíci. Pak jsme se šli oživit a usoudili, že tady příliš nepomůžeme. A vrátili se k prvotnímu nápadu - pomáhat lučišníkům. Od začátků jsme měli vyhlídnutých pár "favoritů". Sympatických chlapíků, jejichž šípy / šipky (a hlavně i oni sami) byly snadno dohledatelné. (Například bílé s červenou v trávě přímo svítily.). Takže jsme pak zbytek soboty chodili a sbírali, sbírali šípy :D Bylo skvělé, když nám ti lučišníci a kušiníci děkovali :3 Večer jsme pak byli pozváni k ohni jedné skupinky kušiníků, kterým jsme pomáhali. Moc moc nám děkovali, že měli vždycky plné toulce, a dostali jsme zaplaceno spoooustou medoviny :3 :D (Já to trochu přehnala. Díky, X., žes mi byl oporou :D -doufá, že ten si to nikdy nepřečte-)

#0003: Stopování

30. dubna 2014 v 20:23 | Kapitánka Nemo |  1000 věcí, které mám ráda
Tenhle článek plyne z mé jediné stopovací zkušenosti :D
Takže to berte jaksi.. s rezervou :D
Dneska vám budu vyprávět jeden příběh. Příběh o dvou odvážných dívkách, které za své činy byly označeny za husy. Vše začalo jednoho krásného sobotního dne, kdy ony odvážné husy vyrazily do Prahy. Fotit. A tak celý den chodily a fotily, až se unavily a rozhodly se zajít do čajovny. A jak seděly tak v té čajovně, jak pohlížely na hodiny, uvědomovaly si, že jim za hodinu odjíždí poslední autobus domu. Ale jak tam seděly a seděly, vstávati se jim vůbec nechtělo. Pohlížely na hodiny, pohlížely, ale odcházeti se jim nechtělo. Rozhodly se teda, že ještě chvílí čajík popíjí (Železná bohyně milosrdenství ♥), než na cestu svou dlouhou vyrazí. A uplynula ona chvíle, a musely husy vstát, zaplatit a odejít. A pak ono dobrodružství začalo!

Takže, takhle to vypadalo :D Omlouvám se za krypl xichty, kterých ve videjku najdete nespočet. :D
Ale já jinak nemůžu... ._. :D
Nezapomeňte nastavit na HD kvalitu ;)
Pokud vás video zaujalo, můžete nás začít odebírat ZDE ^^

Takže, proč mám vlastně ráda stopování? Příjde mi to jako naprosto skvělý způsob dopravy! Je to levné (kdybychom byly předem připraveny a měly čtvrtky a vlastní fixy, tak to máme celkem zdarma ._.). Je to záživné. Přináší to zkušenosti. A jistý adrenalin. :D (Já celou dobu seděla na Skypu a konzultovala cestu s kamarády, spolustopařka pak sledovala kam to vlastně jedeme na navigaci :D). Nejvíce skvělý mi přišel ten pokec s naprosto neznámým člověkem. Je zajímavé, kolik podobností může najít sedmnáctiletý človíček a člověk dospělý.. čtyřicátník...

Nakonec ještě jedná fotka upravená přítelem mé kamarádky.. :D
(Vlevo původní :D)

Prosím, hlasujte v anketě o stopování pod článkem, děkuji ^^

Střípek II. z ∞ - Sbohem, metrové vlasy

9. března 2014 v 13:32 | Kapitánka Nemo |  Projekt ∞
V předchozích měsících jsem nebyla příliš aktivní.. Ráda bych slíbila, že se to napraví, ale slibuju to v každém třetím článku, takže toho nechám :D Za poslední dobu se v mém životě udála spousta změn...
Jako za nejvýznamější změnu považuji zkrácení svých vlasů. Měla jsem temné období, pohádala jsem se se všemi blízkými, nic se mi nedařilo, neměla jsem žádné nápady. Takže jsem prostě vzala nůžky na kachnu a ustřihla si 70 cm vlasů. Ani byste neřekli, jak jednoduché to bylo! Žádná nerozhodnost, prostě bereš a konáš. A pak jsem se cítila líp.. Použiju strašně kýčovitou větu, která to však naprosto vystihuje: Jako kdyby ze mě spolu s vlasy odpadly všechny sračky (dobře, ten výraz sračky se zřejmě dál nahradit něčím víc kýčovitým, ale to se mi zase nechtělo :D) (A je fakt, že aby to byl ten správný kýč, muselo by to znít nějak takhle: Jako kdyby ze mě spolu s vlasy odešlo všechno zlo, které mě pronásledovalo, všechna ta negativní energie! fuj, blablabla). Ale prostě to takhle cítím. Sice jsem skoro celý následujicí týden strávila hraním LoLka, ale ve volných hodinách (cca 2-3 hoďky denně :D) jsem i tvořila :) Byla jsem v lese, kde jsem nasbírala spoustu nepotřebných věcí: hromadu šišek, nějaké klacíky, březové polínko, pár žaludů... Nikdy to nevyužiji - tak možná na výzdobu svého pokoje, ale tam těhle věcí už mám strašně moc -, ale i tak mi to příjde strašně krásné a nemůžu se udržet.
(Fotka s hypstagramu :D Strašně se mi líbí, jak tam jsou fotky hezky do čtverečku :33 - jo, vím, že se tam dají dávat i nečtverečkové fotky - můžete mě tam odebírat, pokud vás zajímám :DD odkaz zde, nebo si mě jednoduše vyhledejte, jsem tam jako "kapitankanemo")

O dalších skvělých(i méně)zprávách ve zkratce: Našla jsem pár kamarádů, kteři jsou ochotni mě doprovázet na konzert Lindsey Stirling v Praze :33 Strašně se na to těším!; Vzali mě jako korektorku do překladatelské skupiny NanaSubs. Bohužel pro mě stále nemůžou najít nějakou práci na korekci -_-''; Budu oficiální fotografka na Geetaconu(trochu starší novinka, ale ještě jsem o tom nikde nepsala :D); V lese jsem potkala 4 srny, které byly asi jenom 10m ode mě :33 Ale bohužel můj pes po nich hned vyletěl ._. Takže nemám žádné fotky, jelikož jsem se ho snažila udržet a ani nestihla vyndat foťák :'( Bohužel je silnější než já, takže se mi to málem nepovedlo :D (A spadla jsem na zadek, jak jsem se ho snažila udržet :D Ale to už je nepodstatné :D)

Heart no Kuni no Alice: Wonderful Wonder World (2011)

7. března 2014 v 20:13 | Kapitánka Nemo |  Anime
Po dlouhé době kapitánka konečně s něším přichází.. A bohužel to není nic převratného :D Kritika jednoho anime, které ani nevím, čím si ji zasloužilo >.> Zřejmě svou špatností.
Nejdříve teda anotace z AKIHABARY: Jedná se o parodii zlidovělého románu Lewise Carrolla "Alenka v říši divů". Na rozdíl od původního příběhu je Alenka unesena záhadným roztomilým mužem s králičíma ouškama na místo jménem "Heartland". Kvůli darebnému skutku tohoto muže Alenka v Heartlandu uvízne a setká se s jeho neobvyklými obyvateli. Na své cestě narazí na Blooda, pohledného šéfa místní mafie, Acea, jenž je psychicky labilním, ale přesto okouzlujícím rytířem, a na další neméně zajímavé postavy. Co má Alenka na takovém místě dělat?!
Bodové hodnocení: a půl / 5