It's always tea time somewhere in the world...


V plánu k zveřejnění: Správná příprava anglického čaje; Bostonské pití čaje;
Recenze: Boneshaker; Na TT Klubu snílků: Vražda. Smrt. Zabití.

Co stojí za to si přečíst? Rubrika Steampunk a Čajový záznamník

Únor 2013

Budoucnost? Chci cestovat!

2. února 2013 v 14:06 | Kapitánka Nemo |  Kapitánka Nemo
Přišla jsem na to, že jediné, o čem dokážu psát jsou moje zájmy, moje názory, můj vzhled... Nikdy nedokážu napsat žádnou povídku, žádnou básničku.. jelikož v tom bych pak už nebyla já..

VAROVÁNÍ PŘEDEM: Tento článek můžete rovnou přeskočit a zařadit do tzv. "výblitků". Jediné důležité (i když, ani to není příliš důležité..), co tu je, jsou poznámky v závorkách.. nebo jakkoli jinak zvýrazněný text.. (kurzívou nebo ztučněním..) a navíc, nemá to hlavu ani patu.. jelikož, když jsem ten článek poprvé napsala, klikla jsem na "Hned zveřejnit", a potom rovnou zavřela prohlížeč. A jak jsem později zjistila, zveřejnila se pouze polovina článku. Ta druhá, samozřejmě lepší, se ocitla někdy v neznámu.. a už mě nebavilo psát jedno a to samé podruhé.. jednoduše jsem to tedy odflákla... s tím, že napíšu tento sáhodlouhý odstavec, co teď zrovna čtete...

Tak tedy, jakou jsem si naplánovala budoucnost? Jsou dvě varianty, jedna snílkovská, druhá trochu méně.
Obě mají stejný začátek, ale potom se trochu rozcházejí...
Dostuduji střední školu a postoupím na nějakou vysokou, nejspíš něco biologicko-chemického nebo chemicko-technického. Pořád se nevzdávám nápadu s vlastním krámkem, ve kterém bych prodávala homemadový mýdla, parfémy, krémy a zavařeniny, ale myslím, že na to abych mohla nějaké krémy vyrábět a následně prodávat, musím mít vystudovanou farmaceuptiku... Každopádně, i když krámek mi příjde nesmírně lákavý, tak NE! Já nemůžu prosedět celý život v jednom místě.. Já chci cestovat... poznávat nové lidi, nové kultury..

Snílkovská možnost

Jakmile dostuduji tu střední, a začnu studovat vysokou, ať už je, jaká je.. třeba filosofická fakulta UK.. tak si seženu brigádu. Po celou dobu studia si budu vydělávat peníze, které budu ukládat na zvláštní bankovské konto. Za všechny našetřené peníze si pak pořídím vzducholoď a palivo. A začnu vozit turisty. Palivo je drahé, a proletět se na vzducholodi je fakt luxusní zážitek, proto by si to mohli dovolit pouze bohatší lidé. Ale samozřejmě, že na vzducholodi by se nabízeli všechny důležité služby, jako je čaj a jídlo, které by byli samozřejmě v ceně letu. Nebo orchestr, který by s námi taky cestoval (plánuji naverbovat tam mého drahého spolužáka, který hraje na lesní roh.. sice se ke mně donesli zprávy, že hraje pouze jeden křížek, ale ono to tak určitě nebude :D). Samozřejmě, že by se po večerech pořadaly plesy a nějaké další marnivosti pro bohaté. Já hold miluji pohled na lidi, ze kterých se ten luxus přímo leje. Takto bych cestovala po celém světě, vozila bych lidí a vydělávala si velké peníze.. Akorát se obávám, že bych měla problémy na hranicích.. A taktéž je tu možnost, že by mě hned sestřelily.. Jako nepřátelský letoun..

Druhá možnost, již méně snílkovská

Jakmile dokončím střední, vydám se studovat na vysokou.. v době, kdy budu studovat na vysoké (tentokrát nějaké jazyky.. nebo pořád ještě tu biologii a filozofii... to se vždycky bude hodit..), si seženu brigádu. Všechny vydělané peníze budu ukládat na zvlaštní bankovní konto. A pak, po ukončení vysoké, začnu cestovat. Vlakem, pěšky, hippisáckým náklaďákem, letadlem.. To je jedno. Chci poznat svět. Chci vidět všechny ty krásné výhledy, chci se kochat přírodou, chci spatřit všechna ta úžasná historická sídla. Samozřejmě, pokud bych chtěla pouze cestovat, peníze mi brzy dojdou.. Proto to plánuji takto: Někam pojedu, tam se na chvilku zabydlím a seženu si brigádu. Budu pracovat, čímž si vidělám peníze na další cestování a zároveň poznám nejblížší památky, jak přírodní, tak historické a také mentalitu místního obyvatelstva. Po nějaké době se přesunu na jiné místo, kde se bude opakovat to stejné. Velmi ráda bych se hned vydala do zahraničí.. Procestovat místa, do kterých se jen tak nedostanu... Australie, Nový Zeland, Čína.. Takto bych cestovala až do příbližně 32 let. Pak bych se vrátila na místo, které by se mi na mých toulkách světem nejvíce líbilo, kde si taky seženu manžela (žádná zvláštní kritéria nemám.. ale musí být hudebník.. piáno, housle, kytara či trubka.. je to jedno.. ale prostě musí být hudebník..) a udělám si dítě. Budu žít normální život, normálně pracovat, normálně si vydělávat. Možná napíšu nějaký ten cestopis.. Ale až budu stará, a půjdu do důchodu... To začnu cestovat odznova ^^